aktualizováno: 17.08.2017 15:26:33 

Trativod music band - Bluegrass‚ Country, Old Time

Minulost

 
Stručná historie skupiny:  

Skupina vznikla před více jak dvaceti lety, tehdá pod překrásně romantickým názvem Povaleči. V důsledku takzvaných „přehrávek“, tenkrát ještě nutných pro veřejné vystupování, však bylo potřeba nalézt budovatelštější název, a tak od prvních veřejných vystoupení vznikl Trativod, složený ze společensky zavrženíhodných Povalečů.

Současná sestava skupiny však má s původním obsazením Trativodu společného jen mandolinistu. Všichni ostatní jsou nezakládajícími členy i když složení kapely je, až na jednu změnu, již přibližně deset let stejné.

Repertoár skupiny je dodnes postaven na původních Povalečsko - Trativodských písních. Jde o převzaté americké old time, country a bluegrassové melodie, otextované většinou vlastními texty. Písně zařazené do repertoáru později jsou často zpívány i v angličtině, a nebo se textařky přidali i noví hráči.

 

Podrobný popis historie: (citově zabarvené podání jejího zakladatele Pavla Ráce)

         Tak jako ke všemu dobrému, co jsem kdy vykonal, jsem byl někým přinucen, tak i tento článek by nevznikl, kdyby mě k tomu Karel, autor těchto stránek, netlačil. Jak tedy vznikl Trativod? Původ této kapely je hluboko v minulosti, dlouho před "plyšákem", kdy se v osadě Povaleči vykrystalizovala parta lidí, která se  scházela na Blatech, v hospodě "U Packy" a hrála hlavně převzaté věci tehdejší doby. Páteř tvořila trojice Honza Titěra - kytara, Luboš Červenka - pětistrunné banjo a basista Míla Kozelka. Nesmím ale zapomenout ani na Jirku Malíka, který hrával na foukačku. Dále to byl John - Honza Najmr, textař a kytarista, který měl tehdy vliv na nás na všechny, a jiní a jiní. Tolik o prehistorii. Historie skupiny Trativod se začala psát vlastně až příchodem mé maličkosti / to myslím doslova/. Současně se mnou nastoupil na pozici foukačkáře a zpěváka Honza Votrubec, a já tehdy byl přizván jako druhý kytarista. Hrát v té době pro obecenstvo za úplatu bylo nemyslitelné bez tzv. přehrávek, takže někdo z nás si musel udělat kapelnické zkoušky, aby nás k nim vůbec pustili. Volba padla na mě, ačkoliv jsem byl služebně nejmladší, no ale někdo to být musel, tak jsem neodporoval. Přehrávky proběhly dne 21. 3. 1987 v odpoledních hodinách v kulturním domě v Neratovicích úspěšně a získali jsme druhou kvalifikační třídu, což byl na "začínající" skupinu úspěch. Bylo nám pouze vytknuto, že hrajeme akusticky, bez ozvučení. To totiž těžce nesl jeden člen komise, protože prý byl nedoslýchavý.Tak, a to byl vlastně zrod - snad si to můžu dovolit říct - dnes legendární skupiny TRATIVOD. Jak vznikl název a co to vlastně je, už nastínil Karel a jeho verze je hezčí než by byla moje, tak to tak nechám. Druhá kvalifikační zkouška se uskutečnila už za dva roky, přesně 1. 6. 1989, a získali jsme třetí třídu, což byla třída nejvýšší jakou mohl amatér dosáhnout. Tyto zkoušky jsme už ale absolvovali za podpory dalších dvou členů kapely, a to Jitky Setvínové /později se provdala za banjistu L. Červenku/ a Pepíka Ježka, kytaristy a zpěváka. "Traťáci" hráli všude kde se dalo, na bálech, po hospodách a občas jsme si střihli i nějaký ten  festiválek. Pokud šlo o honorář, tak ten byl z dnešního pohledu dost směšný, nějakých čtyřista a něco korun pro celou kapelu. To by dneska nezaplatilo ani pivo co se na akci vypije. V té době jsem už dávno vyměnil kytaru za mandolinu, opět z nutnosti, bylo "překytarováno"a taky proto, že ta mandolka tam prostě chyběla. Sadmičlenná kapela Titěra, Červenka, Kozelka, Votrubec, Ježek, Setvínová a Rác byla za celou existenci Trativodu nejpočetnější. Roky míjely a první kdo nás opustil, tuším na mateřskou, byla Jitka. Náhle pak odešli J.Titěra a L.Červenka a nastal problém kde vzít jiného banjistu. Osud k nám byl milosrdný a přihrál do kapely houslistu Zdeňka Marečka, který sice nebyl až tak dobrý instrumentalista ale kamarád, a tak jeho zásluhou jsme získali výborného banjistu Vláďu Janka. V této sestavě Kozelka, Votrubec, Ježek, Janko, Rác / Mareček odešel/, jsme odehráli několik krásných let za občasného přispění skvělého houslisty Radka Špindlera, toho času ve výkonu vojenské základní služby. Nemůžu například zapomenout na první porevoluční ročníky Vinobraní, hraní na ulici do futrálu a třeba i na hlavním podiu na náměstí, místo Michala Tučného, který se nedostavil a náměstí praskalo ve švech. Atd, atd. Pak se stalo, že odešel Milan Kozelka a prázdné místo obsadil Tomáš Panc, basista plný síly, nová krev a výborný kamarád. Milan odešel pracovat do Prahy, a později jsme se dozvěděli, že tragicky zahynul. Byla to rána pro nás pro všechny, dodnes je mi to velmi líto a budu vzpomínat na to, co jsme spolu zažili za ta dlouhá léta v kapele i mimo ní. Život jde ale dál a jednoho dne se stala naprosto ojedinělá věc, něco co se asi často nestává, a to, že náš banjista Vláďa Janko přestoupil do skupiny Safián a jejich banjista Karel Novotný v ten samý okamžik přešel k nám k "Traťákům". A toto období bych asi nazval začátek novověku, protože se začaly zkoušet skladby, které by nás předtím asi ani nenapadlo hrát a poté, co do kapely nastoupil i Ježek mladší, výborný instrumentalista a dnes zpěvák, který si do té doby s náma přišel jen někdy "cvrnknout", kapela dostala jinou tvář. Musím podotknout, že Petr /Pítrs/ Ježek je vlastně takové dítě kapely, protože ho tatík brával na akce s sebou, a vlastně v té muzice vyrostl. Teď ale přišel okamžik, kdy se zmíním o něčem, o čem se mi jen velmi těžko píše. Více jak před rokem nás opustil Pepíček Ježků, náš kamarád a parťák, se kterým jsem to táhnul všechny ty roky, roky odchodů a příchodů, dobrých časů a méně dobrých, ale taky hádek a srandy, kytarista a výborný zpěvák. Nakonec odešel i on, bohužel tam, odkud už není návratu. Ta rána je stále živá....
A je tu současnost. Současnost je Dája, houslistka, manželka Karla a vitální osůbka. Zatím ale o ní můžu říct, že mě přiměla znovu začít cvičit. Tak to je vše z historie kapely Trativod a budoucnost ukáže.

Pavel Rác v. r.

Přidáváme fotografie z novější historie skupiny. Pokud si vzpomeneme, dopíšeme k nim komentář. Fotografie a příběhy již nejsou řazeny chronologicky, ale tak, jak se nám je podařilo nalézt.

1) Medonosy:

 Zde je Trativod hrající na countrybále v Medonosích, v prostorách hospůdky "U starosty". Na tomto hraní bylo zajímavé, že to bylo první hraní s nově pořízeným vlastním zesilovacím aparátem. Datum si nepamatujeme, myslíme, že to bylo jaro roku 2001. Upozorníme na houslistu, je jím Radek Špindler z České Lípy. Byl členem Trativodu vlastně dvakrát ve své kariéře. Poprvé když sloužil základní vojenskou službu v Počáplech u Mělníka a pak ještě jednou  právě kolem roku 2000. Dohromady s kapelou hrál asi třiapůl roku.
Druhou osobností, které chceme zde věnovat pozornost je kytarista Pepa Ježek. Nebyl  přímo u založení kapely, ale přidal se bezprostředně poté. Dlouhá léta byl jejím "frontmanem" a na jeho hlasu stálo devadesát devět  procent repertoáru. Kapelu jednoho dne narychlo opustil, zbyla po něm naladěná kytara, "nedozpívaná píseň" a nám spousta vzpomínek.... Natěstí s námi již tenkrát hrál jeho syn Petr.
 
 

2) Karel a Daniela

Následující kapitola a fotografie do historie Trativodu vlastně nepatří, ale na druhou stranu úzce souvisí s naším banjistou Karlem. Je tedy zajímavé připomenout dosavadní hudební osudy našeho člena.

V době, kdy Trativod prožíval jednu ze svých několika zlatých ér, Karel sestavil svou první , tehdá studentskou, skupinu Tíseň (finanční) - čti "Tíseň v závorce finanční" Jak by taky ne, vždyť jsou všichni po čtvrťáku gymplu, do práce daleko a nechuť a do kapsy tedy hluboko. Fotografie je z překrásného Majáles. Tedy zcela přesně 1. květen roku 1991.  Nádherná doba, co říkáte, první doteky svobody, hudba a lásky čas.....
Tíseň postupně zanikla, ještě předtím však kapela hledala houslistu, a tak Karel potkal Danielu. To bylo ale ještě o chloupek později, zde na Majáles se ještě neznají. A Trativod, ten hraje o ulici vedle na velkém, opravdovském pódiu, tam si Karel s Ťísní ještě netroufl, byť nakonec na chvilku i tam dostali prostor. Následující dvě fotografie jsou z doby pozdější. Jde o slavnostní Para-show k Svatojiřské pouti na Řípu, spojené s přehlídkou kapel pořádanou Countyrádiem. Myslíme, že to je rok 1994.

 

 

 

 

 

 

 

Tady už je pořádné pódium a na něm začínající kapela Blue Dialekt. Za zmínku snad ještě stojí, že na pódiu byl hostem mandolinista Tomáš Dvořák (dnes Reliéf) a celá sestava (Vikín, Karel, Daniela, Vašek) v kategorii Bluegrass skončila na druhém místě za Daybreak.

3) Pítrs

Opět rok 1994 a Trativod dle fotografie hrál na dětském dnu. Mnohem zajímavější však je, že na pódiu se snad poprvé a ještě jako nepravidelný člen objevil další kytarista. Je jím syn Pepika Ježka, Petr. Ano je to ten samý Petr, který je kytaristou současného Trativodu. Kolik tenkrát Pítrsovi vlastně bylo a co se od té doby změnilo??? No myslíme skoro nic, vlastně ano, dnes na kytaru dává tvrdší struny… 

 

 
 Na druhé fotografii je vedle Pítrse tehdejší banjista Trativodu - Láďa Janko, kterého zasvěcení znají jako „Dráhu“.

Při návštěvě Slovenska, byl to festival Kosodrevina, v lednu 2014, se nám vážně zranil Tomáš. Při odpolední  vycházce na Chopok se sesmekl a zřítil se po ledovatém svahu do údolí. Bylo to velmi vážné a utrpěl závažná poranění. Naštěstí  se vše postupně dávalo, pod péčí lékařů, zase do pořádku. Mnohé operace a následná rekonvalescence zabraly více jak 9 měsíců. Po tu dobu na basu zaskočil kamarád Viktor Šebík, který se tak neoddělitelně zapsal do historie Trativodu. Jeho přínos nebyl pouze ve hře na basu, ale podnítil kapelu i k větší práci na vokálech. V polovině října nastal čas Tomášova návratu a tedy odchodu Viktora. S tím v kapele částečně nastalo něco názorových rozepří na téma co dál, do čeho se dále pustit a jak pokračovat. Je to zajisté běžná praxe v životě kapely a někdy je potřeba si o věcech "promluvit".

 

  Ukázalo se, že tím, kdo se chtěl vydat jiným směrem, a tedy nepřiložil v patřičnou chvíli rozhodující hlas, byl Pítrs. Když už se zdálo, že kapela chytne dech a rozběhne se, přišel s tím, že dá přednost jinému projektu. A to byl moment kritický, ale zase i snad trochu stmelující. Chvíle mobilizace, hledání, oslovení lidí a objevil se David. Teď je brzo na závěry, máme před sebou ještě dost práce, ale myslim nás to zase začalo bavit a těšíme se na pódia. Přikládáme dvě fotografie Davida. Na první je při své plantážnické práci - zdá se bude sejt kukuřici a na druhé fotografii již s fiddlemi. Na pozadí je možno vidět i kus plakátu skupiny Trativod, jakoby již předem bylo dáno, s kým bude David hrát...  S Davidem jsme odehráli několik vystoupení, za zmínku stojí především prestižní Banjo Jamboree - Časlav.

Nejžhavější novinkou, řekněme současností, je společná chuť "původních" členů Trativodu, tedy Pavla, Petra, Karla, Daniely a Tomáše opět začít společně hrát. Tedy Trativod po více jak roční přestávce vstává z popela... Ještě tu máme pár zdravotních komlikací v podobě šroubů v páteřích některých členů našeho bandu. Šrouby do těla jim  v době "Trativodí pauzy" vpravili školení chirurgové, čímž jim prý prodloužili životy, ale již se zkouší a i veřejně hraje. S kapelou se neloučí David, společně s Tomášem se bude alternovat u kontrabasu.

 

 

 
TOPlist